Kostýmy ve stylu prohibice
Móda a styl 20. let, období prohibice
Dvacátá léta jsou období, kdy se společnost postupně vzpamatovává z celosvětové války, zatímco nikdo nemá nejmenší tušení o blížící se hospodářské krizi nebo další válce, která udeří na konci třicátých let. Evropa se od základů mění,- vznikají nové státní útvary dožadující se mezinárodního uznání.Ve Spojených státech platí přísná prohibice, tvrdé zákazy však měly účinek přesně opačný-roste kriminalita i černý trh s nápoji. Lidé pili prakticky vše, o čem se domnívali, že obsahuje alkohol, což mělo za následek mnoho otrav (např. methanolem).
Společnost se chce po letech útrap v období války bavit, velký význam mají bary noční kluby a zábavní podniky. Nevídaný nápor zažívají divadla, koncerty i biografy. Z USA se do celého světašíří zcela nový hudební styl "jazz", který sebou přináší i nové dynamické a rytmické tance, jako jsou "shimmy" nebo dnes již notoricky známý "charleston". Po šlechtičnách a aristokratkách se novými idoly krásy stávají známé herečky, zpěvačky, nebo tančnice. Například černošská tanečnice Josephine Baker, původem z USA žijící později ve Francii,se stala doslova módní ikonou a kultovní osobností své doby.
Kromě rozličných vystoupení a zábavních estrád se lidé koncentrují také na sport. Ten začínal být více příslušný i ženám, což vedlo ke vzniku nových oděvních prvků a značné diferenciaci oděvu v tomto období.
Postavení ženy ve dvacátých letech bylo pro rozvoj módy a stylu klíčové. Stávají se více rovnocennými s muži, mají právo volit a postupně se uplatňují i v dalších dříve ryze mužských odvětvích. I ideální obraz ženy se oproti předcházejícímu období mění. Trendem byl pánský vzhled, který byl simulován krátkými účesy (například typickým mikádem) a potlačováním ženských linií v oděvu. Z šatníků vymizely šaty zvýrazňující pas a typický tvar přesípacích hodin. Naopak skříně začaly plnit šaty s rovným střihem, tak jako to známe například u "charlestonek" nebo u košilových šatů (navržených Coco Chanel) nošených bez korzetu.
Nejtypičtějšími obrazy žen té doby byly takzvané "garsonky" a "flappers". Garsonky byly mladé ženy preferující pánské prvky oděvu jako byl třeba kalhotový kostým. Vyznačovaly se štíhlou a chlapeckou postavou. Byly uvědomělé, sebevědomé, a nahlas se nebály mluvit o tématech, která byla do té doby tabu, jako například sex. Neodmyslitelným doplňkem většiny žen vůbec byla cigereta upevněná v dlouhém nástavci zvaném "špička". Ta byla často zdobena nejrůznějšími ornamenty a dekoračními prvky odpovídající momentálním trendům.
Jako "flappers" byly označovány dívky a ženy, které se do životního stylu dvacátých let vrhly opravdu bezhlavě. Často vyznávaly volnější mravy, místem jejich působnosti byly bary a noční podniky, kde pily, kouřily a tančily charleston. Právě vysoká oblíbenost zmíněného tance vedla ke vzniku nového typu šatů-charlestonek. Tyto šaty byly krátké (obyčejně zhruba do půli stehen), měly rovný střih a po celé, nebo téměř celé délce je pokrývaly třásně zvýrazňující pohyb při tanci. Charlestonové šaty byly také velmi, opravdu velmi zdobené. Na jejich dekoraci se používaly nejrůznější korálky, flitry a kamínky upoutávající pozornost v potemělém barovém světle. (Tyto rozsáhlé aplikace mají za následek nárůst váhy šatů, proto se v dnešní době v muzeích vystavují minimálně a většinou spíše na plochých deskách než na figurínách).
Zdobení šatů bylo rozmanité, převládal vliv kubismu a později stylu art deco, který se šířil především ve střední Evropě. Trendy se měnily velmi rychle, často byly spjaty s některou mimořádnou událostí, jako bylo objevení Tutanchamonovy hrobky v Egyptě. Najednou, takřka přes noc, se egyptské a faraonské motivy objevovaly skoro všude. Na oděvech, cigaretových násavcích, dekoračních textiliích a dokonce i nábytku.
Ve středoevropských státech byly oblíbené folklorní a národní motivy. V Německu se objevovaly rozmanité variace na tyrolské a bavorské kroje, v Československu pro změnu začaly módní salóny navrhovat oděvy s různými typy vkusně stylizovaných lidových výšivek.
Styl odívání byl kromě kubismu ovlivňován také dalšími uměleckými styly, které v té době hýbaly světem. Mnoho surrealistů, (včetně Salvadora Dalího) především ve Francii, bylo napojeno na nejzvučnější jména oděvního průmyslu. V kolekcích se tak začínají objevovat do té doby nepoužité kombinace materiálů.
Dvacátá léta zkrátka byla obdobím, kde veškerý rozvoj nabíral velmi rychlý spád, jakoby společnost chtěla dohnat to, co během války zanedbala. A myslím, že není od věci se zamyslet nad tím, jestli jí ta dnešní doba není v lecčem podobná.